STANOVISKA  k dotazům obcí a poznatky získané činností odboru při k aplikaci zákona číslo 500/2004 Sb., správní řád

Dotaz ze dne 24.1.2006 - § 42 SŘ:

V případě šetření došlého podnětu na porušení zvláštního zákona se postupuje podle ust. § 137 a násl.  SŘ. Pokud správní orgán zjistí nedůvodnost podnětu, tedy nejsou důvody pro např. zahájení správního řízení o uložení sankce, co bude výsledkem šetření a jakým způsobem bude ten, kdo podal podnět vyrozuměn o výsledku tohoto šetření, když nemůžeme použít formu usnesení o odložení věci?

Odpověď:

Postup je upraven  § 42 SŘ. Pokud správní orgán v rámci šetření došlého podnětu neshledá důvody k zahájení správního řízení z moci úřední, popř. není nutnost postoupit podnět jinému správnímu orgánu postupuje v souladu s ustanovením § 42 SŘ. Informuje podatele podnětu  o výsledku šetření ( zda bylo zahájeno správní řízení z moci úřední, nebo byl podnět postoupen jinému správnímu orgánu nebo neshledal důvody pro zahájení správního řízení z moci úřední) nejpozději do 30 dnů, pokud o to požádal pouze neformálním  sdělením/vyrozuměním a věc tímto považuje za dokončenou. Pokud podatel podnětu nepožádal o uvedené sdělení, doporučuji pouze formou záznamu do spisu, popsat průběh šetření podnětu.

Dotaz ze dne 13.1.2006:

Jsem povinna vyvěšovat každé rozhodnutí či oznámení o uložení písemnosti na úřední desce, když se zásilka určená do vlastních rukou vrátí s tím, že si ji klient nepřevzal? Zásilka byla uložena konkrétního dne a připravena k vyzvednutí u držitele poštovní licence. Klient nereagoval, zásilka se vrátila zpět po uplynutí lhůty správnímu orgánu. Dle správního řádu je den desátý po uložení dnem doručení. Mohu vyznačit právní moc rozhodnutí či musím tuto písemnost vyvěsit? Jedná se o to, že 80 % našich klientů přebírá poštovní poukázky, leč dopisy si na poště nepřevezmou. V případě, že budeme nuceni vyvěšovat písemnosti a čekat další dny, nabytí právní moci se oddálí a klient se např. nemůže odvolat, nebo správní orgán nemůže začít vymáhat dluh. Jak tedy postupovat? ( problematika odboru sociálních věcí, oddělení sociálních dávek)

Odpověď:

Problematika doručování je řešena v ustanoveních §§ 19 -26 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, s tím že je rozlišováno doručování fyzickým a právnickým osobám a doručování do ciziny. Pro doručování veřejnou vyhláškou je nezbytné vycházet z ustanovení § 25 odst. 1, v němž je stanoveno, kdy je toto doručování možno použít, tj. doručuje se pouze zákonem uvedenému okruhu osob.

Ve Vámi uvedeném případě však toto ustanovení nelze použít, pokud zásilky určené do vlastních rukou adresáta jsou zasílány a nejsou  přebírány  na shodné adrese jako poštovní poukázky s výplatou dávky, které se zpět správnímu orgánu nevracejí. Podle charakteru písemností u Vás doručovaných do vlastních rukou se bude zejména jednat o oznámení o zahájení řízení, vyrozumění o právu vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, různé výzvy k doložení rozhodných skutečností pro posouzení trvání nároku na dávku a její výši, rozhodnutí či usnesení apod. Písemnost se tak dle správního řádu skutečně považuje za doručenou uplynutím lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla písemnost k vyzvednutí připravena a nevyzvednuta. V případě rozhodnutí však  v této chvíli nelze vyznačit nabytí právní moci, neboť je nutno vyčkat uplynutí odvolací lhůty, která činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, a to z toho důvodu, že podle ustanovení § 73 odst. 1 správního řádu je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat. odvolání.

2.1.2006: Dotaz na pojem STEJNOPIS.

Správní řád užívá pojem stejnopis, jak si máme tento pojem vykládat?

Odpověď:

Pod pojmem stejnopis se uvádí: Shodné listiny. Dříve se místo pojmu "dva stejnopisy" užíval pojem "originál s jednou kopií". Správní řád používá tento pojem proto, že v některých případech musí správní orgán oznamovat velké množství rozhodnutí, a proto podle zásady rychlosti a hospodárnosti může oprávněná úřední osoba podepsat pouze jedno rozhodnutí a ostatní stejnopisy rozhodnutí mohou být v podpisové doložce označeny ve smyslu § 69 odst. 1 správního řádu. Originál rozhodnutí při tom zůstává založen ve spise a stejnopisy se pak dále oznamují účastníkům řízení (§ 72 správního řádu) nebo na požádání účastníka se vyhotoví stejnopis výroku spolu s vyznačením doložky právní moci nebo vykonatelnosti (§ 75 odst. 2 správního řádu). Dále je potřeba při vydání rozhodnutí účastníky poučit podle § 82 odst. 2 správního řádu, že odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka.

Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, zašle stejnopis podaného odvolání všem účastníkům, kteří se mohli proti rozhodnutí odvolat, a vyzve je, aby se k němu v přiměřené lhůtě, která nesmí být kratší než 5 dnů, vyjádřili (§ 86 odst. 2 správního řádu). V řízení s velkým počtem účastníků správní orgán účastníky uvědomí o podaném odvolání veřejnou vyhláškou, v níž určí lhůtu k podání vyjádření, která nesmí být kratší než 5 dnů. Odvolatel není povinen podávat odvolání s potřebným počtem stejnopisů podle § 82 odst. 2 (§ 144 odst. 5 správního řádu)

9. 11. 2005:Dotaz k § 32 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád

Lze toto ustanovení použít v případě rušení údaje o místě trvalého pobytu podle § 12 zákona o evidenci obyvatel, kde se místo trvalého pobytu charakterizuje v § 10 jako adresa pobytu občana v ČR, kterou si občan zvolí zpravidla v místě kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Rušením této adresy mu ji měníme na adresu ohlašovny, když jsou splněny podmínky § 12 zákona o evidenci obyvatel a občanovi se nedaří doručovat a je na neznámém místě. Z praktického hlediska je funkce opatrovníka pouze formální, neboť při rozhodování se musíme řídit podmínkami stanovenými zákonem. Opatrovníkem je v těchto případech v současné době většinou stanoven kolega ze správního orgánu, aby vůbec mohlo řízení proběhnout. Myslím si, že to není zrovna nejideálnější naplnění § 32 odst. 4 správního řádu. Stejný dotaz platí i pro následné rozhodování o skončení platnosti občanského průkazu dle § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech.

Odpověď byla předložena Ministerstvem vnitra ČR, Odbor legislativy a koordinace předpisů Č.j.: LG-1463/2005:

Při aplikaci § 32 odst. 3 správního řádu ve vztahu k vydání rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu podle § 12 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů, je třeba vycházet z toho, že tímto rozhodnutím není účastníkovi řízení odnímáno právo ani mu není ukládána povinnost. Nebude tedy nutné ve smyslu § 32 odst. 3 správního řádu ustanovovat opatrovníka, ale správní orgán bude doručovat veřejnou vyhláškou podle § 25 správního řádu. Přitom lze vycházet z § 10 zákona o evidenci obyvatel, podle něhož se místem trvalého pobytu rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu ani k vlastníkovi nemovitosti. Z toho vyplývá, že přihlášení k trvalému pobytu má pouze evidenční charakter a zrušením místa trvalého pobytu tak nemůže dojít k odnětí práva nebo uložení povinnosti. Obdobné stanovisko lze zastávat i v případě rozhodnutí o skončení platnosti občanského průkazu, neboť dle stanoviska odboru legislativy a koordinace předpisů není vydání občanského průkazu přiznáním práva a tedy při rozhodnutí o skončení platnosti občanského průkazu nedochází k odnětí práva ani k uložení povinnosti.

Dotaz k § 32 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád

„Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu.“ Může být touto jinou vhodnou osobou právnická osoba?  

Odpověď:

Náš platný právní řád zná pojmem osoba fyzická a osoba právnická.

§ 18 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník uvádí, kdo jsou právnickými osobami:

 a) sdružení fyzických nebo právnických osob,

 b) účelová sdružení majetku,

 c) jednotky územní samosprávy,

 d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon.

§ 20 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, kdo činí právní úkony za právnickou osobu:

Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány).

§ 20 odst. 2 občanského zákoníku omezuje právní úkony, které provádí pracovníci nebo členové právnické osoby:

Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.

Vzhledem k tomu, že § 32 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nerozlišuje mezi fyzickou a právnickou osobou, může být tedy přípustná i osoba právnická.

V daném případě však musí za právnickou osobu vystupovat ten, kdo k tomu je oprávněn smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). U pracovníků nebo členů právnické osoby je tato možnost omezena vnitřním předpisem právnické osoby nebo zda je tato činnost v právnické osobě obvyklou. V ostatních případech by práva a povinnosti právnické osobě nevznikly

Podle našeho názoru je přibírání právnické osoby jako opatrovníka neefektivní a problematické, protože je zde obava, že statutární zástupce právnické osoby nebude řádně hájit zájmy opatrovance. Doporučujeme za opatrovníka brát fyzickou osobu z okolí opatrovance, zaměstnání, bydliště, z jeho rodiny kromě osob, u kterých lze mít důvodně za to, že mají opačný zájem na výsledku řízení, než má opatrovanec.

Dotaz k řízení o přestupcích podle § 16a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech a § 34a zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech

Budou se tyto přestupky nadále projednávat podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích nebo se mají projednávat dle správního řádu, kam přibyl § 150 – příkaz? Lze projednávání přestupků na těchto úsecích podle přestupkového zákona odvodit z formulace § 2 odst. 1 přestupkového zákona: „Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“, což je v těchto případech splněno. Ale § 8 odst. 1 přestupkového zákona „Podle tohoto zákona nebo jiného zákona se posuzuje přestupek, který byl spáchán na území České republiky“ odkazuje na projednávání podle jiného zákona (o OP a CD) a tam už zase lze vidět místo pro užití správního řádu.

Odpověď:

Zde se odvolávám na stanovisko odboru správních agend a dozoru, krajský živnostenský úřad Krajského úřadu Karlovarského kraje č.j. 173/LS/KJ/BA/05 ze dne 12.1.2005 o používání zákona o přestupcích v přestupkovém řízení po novelách zákona o občanských průkazech a zákona o cestovních dokladech, které bylo rozesláno všem obecním úřadům obcí s rozšířenou působností v Karlovarském kraji:

Přestupkové řízení je speciálním správním řízením, upraveným jednak zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích v platném znění (dále jen přestupkový zákon), jednak správním řádem. Pokud není v přestupkovém nebo jiném zákoně uvedeno něco jiného, vztahují se na něj obecné předpisy o správním řízení (§ 51 přestupkového zákona).  

Současná právní úprava řízení o přestupcích není obsažena ani v samostatném, ani v jediném právním předpise. Přestupková procesně právní ustanovení jsou zakotvena jednak ve speciálních zákonech, jednak v přestupkovém zákoně, a dále je potřeba u řady procesně právních institutů postupovat podle správního řádu. To proto, že zákon o přestupcích obsahuje jen speciální procesně právní ustanovení, jimiž se má úprava řízení o přestupcích lišit od obecné úpravy správního řízení.

Z povahy těchto předpisů a jejich vzájemného vztahu plyne, že správní orgány musí v řízení o všech přestupcích primárně vycházet ze zvláštních procesních ustanovení speciálních zákonů, dále z procesních ustanovení zákona o přestupcích a tam, kde speciální procesní úprava chybí  se teprve subsidiárně využijí příslušná ustanovení správního řádu (příkazní řízení v přestupkovém zákoně nechybí - § 87). Na druhé straně to však znamená, že v řízení o přestupcích se podle správního řádu postupuje u všech těch procesních institutů, pro něž zákon o přestupcích nestanoví speciální úpravu. Procesní úprava obsažena přímo v přestupkovém zákoně je přitom poměrně podrobná, čímž se řízení o přestupcích profiluje jako zvláštní správní řízení s výraznými odlišnostmi od obecného správního řízení.

V přestupkovém řízení nelze postupovat pouze podle správního řádu a nerespektovat procesní ustanovení přestupkového zákona. Ustanovení § 51 přestupkového zákona je třeba interpretovat tak, že přestupkový zákon upravuje řízení všech přestupků spáchaných podle právního řádu České republiky bez rozdílu, zda jsou přestupky kvalifikovány ve zvláštní části přestupkového zákona či v jiném, speciálním právním předpisu (viz ustanovení § 2 odst. 1 přestupkového zákona), a je proto vedle přestupkových procesních norem obsažených ve speciálním předpisu, primárním procesním pramenem přestupkového řízení. K tomuto pravidlu výběru procesních norem není nutný odkaz ve speciálním zákoně na přestupkový zákon.